1. Domů
  2. /
  3. Pěstujeme
  4. /
  5. Zelenina
  6. /
  7. Cibule
  8. /
  9. Cibule kuchyňská (Allium cepa)

Cibule kuchyňská (Allium cepa)

Cibule kuchyňská je nejstarší ze všech cibulovin. Patří k nejčastěji využívaným druhům zeleniny, neslouží pouze pro kulinářské účely. Od pradávna je oceňována nejenom pikantní chuť a zajímavá vůně, ale také její Léčivé vlastnosti. Jde o dvouletou, případně vytrvalou rostlinu, která v době květu dorůstá výšky až 1,5 m. Cibule má robustní stonek, listy jsou jednoduché, v prvním roce vytváří svazek trubkovitých listů a podzemní pravou cibuli. Ta patří k nejvýraznějším rysům rostliny. Cibule vykvétá až druhým rokem v červenci a srpnu má kulovité květenství. Květy jsou oboupohlavné vytvářejí hlávkový okolík. Někdy je cibule nepravidelná nebo rozdělena na dvě, tři, či více cibulí. Barva cibulí je různá, od červenofialové přes růžovou, hnědou a nejčastější slámově žlutou až k citronové a bílé.

cibule obsahuje vitamíny a B1 B2 B3 C a minerály síru, fosfor vápník železo hořčík, jód, sodík a draslík. Stimuluje a vyvažuje činnost žláz, pomáhá při odbourávání tuku, Je bohatá na antioxidanty čímž brání buňky proti stárnutí. Je důležitá pro správný růst nehtů a vlasů, prvky v cibuli napomáhají udržet optimální pH lidských tkání v těle.

 Cibule obsahuje látku alicin s antibiotickými účinky. Díky ní cibule pomáhá při nachlazení, bolesti dýchacích cest, kašle a hlasivek.


Pěstování:

Obecně se u nás těší velké oblibě cibule Všetana a Stuttgartská mezi žlutými odrůdami, cibule Scarlett a Carmen mezi červenými odrůdami. V současné době se prosazují i polodlouhé jarní kultivary cibuli. Cibule vyžaduje otevřené a slunné stanoviště, otevřenou polohu z hlediska vzdušné vlhkosti, výživnou propustnou půdu. Oproti výsevu ze semen je cibule sazečka odolnější vůči nepříznivým podmínkám a nevyžaduje příliš jemně připravenou a půdu. Cibule určené k nakládání prospívají na chudých půdách lépe než ostatní druhy cibule. Protože je na základní živiny méně náročná, řadíme ji do 2 až 3 tratě. Při pěstování cibule je nezbytné každoroční střídání plodin, cibule zvládá čerstvé vápnění, což je rozdíl oproti řadě zeleniny. Chlévský hnůj je nežádoucí, protože přispívá k šíření řady patogenů na cibuli. Pozor je nutné dávat na střídání záhonů tam kde se vyskytne Krčková choroba cibule je třeba dodržet odstup nejméně 5 let od příštího pěstování.

Cibule se vysévá brzy na jaře a výsadba probíhá dvěma způsoby: prvním může být klasicky výsev semenem, zde je však třeba počítat s tím, že nám vyrostou jen menší cibulky. Raná cibulka se pak využívá kvůli své nati obsahující množství vitamínů. Výsev probíhá v březnu do hloubky 2,5cm. Výsev je vhodné provést až po opadnutí silných mrazů, které by mohli poškodit vyklíčenou cibuli. Rostlinky jednotíme 4-5 cm od sebe. Výhodou cibule z výsevu je mnohem lepší zdravotní stav a tím delší skladovatelnost.

Druhou možností pěstování cibule je výsadba cibule sazečky. Jde o menší cibulky, které byly vypěstované ze semen v minulém roce.  Na podzim se sklidily, přes zimu uchovaly a při teplotě kolem 22 °C na jaře opět vysadily. Sazečka má v průměru 1 -1,5 cm. Výsadbu provádíme do rýh, které jsou od sebe vzdálené 25-30 cm, v řádcích 10 cm od sebe v jedné nebo dvou řadách. Cibule dorůstají do větších rozměrů než z přímého výsevu a také je důležitý její rychlejší růst a tím i dřívější sklizen. Avšak v posledních létech se setkáváme s nálety vrtalky pórové, která klade vajíčka na bazální části rostlin. Vyvíjející se larvy následně poškozují cibuli žírem, napadené cibule praskají, listy jsou deformované, v případě vlhkého počasí zahnívají. Výhodou sazečky je také v tom, že pokryje půdu a tím omezí prorůstání plevele. 

Druhy cibule:

Cibule prorůstavá neboli egyptská cibule je ještě dalším druhem cibule, která dokáže v záhonu vydržet více let. Z květů narostou pacibulky, ty umějí samy zakořenit a zajistit další generaci. Pacibulky jsou výborné ke konzumaci, jsou ostré a pálivé. Výborná je i zelená nať této cibule.

 Zelenina je určena pro přímou spotřebu nebo ke konzervaci.

 

Cibule perlovka se seje do řádků, nejednotí se, postupně se spotřebovává po celou sezonu. Odpadá zde nutnost loupání před její konzumaci, neboť cibulky této odrůdy nemají jednotlivé vrstvy. Cibule perlovka je určena výhradně k přímé konzumaci nebo k konzervaci.

OZIMÁ CIBULE se seje v srpnu, přezimuje pod sněhem a na jaře velmi brzy vyraší. Sklízí se jarní nať, během léta narostlá cibule. Není však skladovatelná, je určená k okamžité spotřebě nebo ke konzervaci, mražení a sušení.  Je vhodné po výsevu jí přikrýt netkanou bílou textilií a zavlažovat, je – li suchý podzim. Textilií ponecháme na porostu až do druhé poloviny května. Díky tomu se nám na cibuli nedostane škodlivý hmyz, který by jinak cibuli mohl zničit, vyhneme se také postřikům Nať se sice pod textilií ohne, ale jakmile jí sundáme, nové listy narostou vzpřímeně nahoru. Ohnutí v listu se narovná, pokud nejsou zlomené. Druhý nálet hmyzu se koná v červenci. Cibule už je větší, hmyz jí již neohrozí, protože už není čerstvá, zelená začíná totiž už vyzrávat.

Cibule sečka je vytrvalá cibule, pěstována pro nať. Na jednom místě vydrží růst více než dvě sezóny. Raší brzy v březnu a zelená zůstává až do větších mrazů. Vytrvalé cibuli se daří na okrajích záhonů, kde nepotřebujeme rýt. Občas je vhodné kolem cibule nakypřit půdu.

CIBULE ŠALOTKA

 je otužilý, rychle rostoucí druh. Je vhodný pro pěstování v chladnějších klimatických oblastech. Prospívá lépe na chudších půdách, dobře snáší i horko. Pokud není zajištěno zastínění, má častý sklon k nadměrnému vytažení lodyhy. Pro výsadbu Je vhodné použít cibulky o průměru 2 cm, tím zajistíme bohatou sklizeň šalotky správné velikosti. Z cibulek vetší velikosti vyroste velké množství malých šalotek. Šalotku vysazujeme na konci zimy, nebo na počátku jara, jakmile to půdní podmínky umožní. Lze jí také pěstovat od konce podzimu až do zimy. Rostliny vysazujeme do řádku širokých 30 až 38 cm na vzdálenost 23 cm od sebe. Do půdy je vhodné vytvořit lopatkou malé důlky než zatlačovat vysazované cibulky přímo do půdy. Vrcholky cibulek by měly po zahrnutí ze země vyčnívat. Lze také provést výsadbu do řádku hlubokých 1 cm na vzdálenost 18 cm od sebe a lehce sadbu zakrýt zemí. Cibule šalotka prospívá na chráněných slunných stanovištích s vlhkou dobře odvodněnou půdou. Dobře se jí daří především na záhonech, které byly vyhnojený pro předcházející plodinu. Důležité je zavlažování v suchých obdobích a odstraňování plevelu v průběhu vegetačního období. Cibuli šalotku je možné pěstovat také ve velkých květináčích nebo kontejnerech s kompostovou zeminou. Do směsi je nutno přidat pomalu se uvolňující hnojivo a na dno nádobí umístit vrstvu keramických střep, aby bylo zajištěno dostatečné odvodnění rostlin. Šalotku sklízíme, jakmile se listy začnou ohýbat k zemi, opatrně jí vytáhneme ze záhonu a necháme jí na suchém místě asi týden proschnout. Zelené listoví ne odřezáváme, protože by mohlo být příčinou houbové nákazy cibule. Shluky cibulek rozebereme a odstraníme zeminu. Šalotky většinou nemají problémy ani škůdci ani s nemocemi. Někdy může docházet k předčasnému vyhánění do květu a protahování stonků.

Nároky na pěstování

Závlaha: Rovnoměrný přísun vody vyžaduje porost cibule od výsevu zhruba do doby poloviční velikosti cibule. Před sklizni je nutné závlahu omezit, aby se cibule dobře uzavřely, zatáhly. Mezi pěstiteli je všeobecně rozšířeno, že cibule nepotřebuje mnoho vody, avšak zálivka po výsevu (výsadbě) podporuje rovnoměrný vývoj vzcházejících rostlin, v další vývojových fázích zvyšuje tvorbu cibule. Rostliny vyžadují otevřené a slunné stanoviště, přihnojenou a dobře propustnou půdu. Při pěstování cibule je nezbytné každoroční střídání plodin. Využíváme hnojiva k přípravě půdy určena přímo pro do hnojení cibule.

Půda by měla být lehká, písčitá, pH 6,7 -7,5. V kyselých půdách se cibule vyvíjí špatně. Pozor si musíme dát na půdy jílovité a těžké – zde rostliny trpí houbovými chorobami a po sklizni mají jen krátkou skladovatelnost. Nároky na hnojení jsou střední, dusík odebírá cibule v první fázi ve větším množství, později jeho spotřeba klesá. Pro zajištění nezbytné síry je ideálním hnojivem síran amonný. Při hnojení nesmíme opomenout fosfor a také důležitý draslík ovlivňující skladovatelnost. Cibule se také n neobejde bez dostatku hořčíku. 

Škůdci a choroby

Nejvýznamnější houbovou chorobou je plíseň cibule. Typické příznaky jsou protáhle světlé skvrny na listech, následně ohýbání a zasychání natě, zastavuje růst porostu, cibule jsou malé a nedozrávají. Snadno se šíří na pozemcích při nízké teplotě a vyšší vzdušné vlhkosti. Nejčastější chorobou skladované cibule je krčková hniloba cibule. Je běžnější u cibule pěstované ze sazečky. Povrch cibulí je pokryt šedým povlakem, cibule se scvrkávají, mají tendenci předčasně rašit, mumifikují nebo hnijí. Prevencí je sklizeň cibule se zcela suchou natí a ukládání jen dobře vyzrálé a protříděné cibule. Z škůdců se vyskytuje květilka cibulová způsobující deformace a úhyn rostlin. Vrtalka pórová je další škůdce, jehož larvy se prožírají dovnitř cibulí skrze listy. účinnou ochranou je zakrytí cibule textilní v době letu samiček (duben-květen).

 V teplých a suchých letech se mohou negativně projevovat třásněnky vysávající šťávu z pletiv, listy dostávají stříbřitý nádech a za masivního napadení zasychají.

Bílá skleróza, hniloba zapříčiňuje žloutnutí listů především u salátových cibulí. Zapříčiňuje žloutnutí listů především u salátových cibulí. Na kořenech a kolem báze listu se objevují bavlnu připomínající tečkované skvrnky, listy rostlin žloutnou a odumírají. Všechny napadené rostliny musíme okamžitě vyndat i s co největším kořenovým balem a zlikvidovat.

Cibule je ohrožována řadou neparazitních onemocnění: Například úžeh cibule nastává po silném ozáření pleti v sluncem, které jsou pak bledá a postupně hnědou. Praskání cibulí často souvisí s nevyrovnanou závlahou nebo opožděnou sklizní, sklovitost cibule při skladování je následkem vysokých teplot během vegetace.

sklizeň a skladování

Jakmile nať u cibule začne žloutnout je cibule připravená ke sklizni. Nať z vytažených rostlin nikdy neodřezáváme ani se ji nesnažíme ukroutit. Cibuli rozložíme na záhon a necháme listy úplně uschnout. Jestliže počasí není příznivé, ponecháme cibuli dozrát v dobře větrané kůlně nebo venku kryté před nepřízní počasí. Před uskladněním cibuli důkladně prohlédneme, všechny měkké skvrnité či jinak narušené plody vyřadíme. Cibuli skladujeme svázanou do cibulových copů, v bedýnkách, v síťovkách a to na chladném místě. Salátové cibule sklízíme, jakmile se báze listu začnou nadouvat.

Zdrojem infekce jsou zbytky rostlin po sklizni napadená sazečka, nebo skleróza žijící v půdě. Patogen přetrvává za vegetace bez příznaků v rostlinách a většinou se projevuje až při uskladnění. Cibule pěstovaná z přímých výsevu je napadána mnohem méně než cibule vypěstována ze sazečky.

Zajímavosti:

Cibule je přírodní antibiotikum v kuchyni, posiluje obranyschopnost stimuluje funkci žaludku snižuje krevní tlak. Podporuje krvetvorbu, rozpouští krevní sraženiny. Snižuje vysokou hladinu škodlivého LDL cholesterolu.

Pomáhá při potížích s dýchacími cestami jako kašel, zahlenění, rýma, astma, nachlazení, chřipka a angína. Alicin, látka obsažená v cibuli má silný antibiotický účinek v našem těle. Cibule kuchyňská kvete druhým rokem. Semenné cibule jsou vynikajícím zdrojem nektaru a pylu.

 Pyl cibule sbírají včely ve velkém množství a rouskují jej do žlutavě šedých rousek, jeho výživná hodnota je vysoká. Nevýhodou je cibulový pach pylových zásob, kdy mohou načichnout i zásoby medu. Cibulový druhový med je vzácný, má světle jantarovou barvu a jemně krystalizuje. Typická cibulová vůně po uskladnění mizí.

Galerie

Mohlo by se vám také líbit

Salát listový (Lactuca sativa var. capitata)

Salát listový (Lactuca sativa var. capitata)

Salát hlávkový se řadí k nejstarší a nejpěstovanější druhům zeleniny. Salát je jednoletá rostlina.  Vytváří růžici listů a později uzavřenou hlávku hladkých, široce vejčitých listů. Listy mohou být bublinaté nebo zkadeřené, žlutozelené,...

číst více
Česnek setý (Allium sativum)

Česnek setý (Allium sativum)

Vytrvalá bylina z čeledi amarylkovitých, příbuzný póru, cibuli a pažitce. Pěstování česneku je v našich podmínkách snadné při dodržování pěstebních zásad.  Česnek dorůstá výšky 40 cm. Palice česneku se skládá ze stroužků, obalené slupkou bílé...

číst více
HRÁCH (Pisum sativum)

HRÁCH (Pisum sativum)

Popínavá jednoletá rostlina, pěstovaná pro nedozrálá semena, lusky a výhonky. Zeleninové hrachy dělíme na hrachy k vylupování, dřeňové a cukrové. Odrůdy hrachu se zpravidla rozdělují podle doby zralosti na rané a hlavní. Ranější odrůdy jsou...

číst více

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *