1. Domů
  2. /
  3. Pěstujeme
  4. /
  5. Ovoce
  6. /
  7. Drobné ovoce
  8. /
  9. Jahody
  10. /
  11. Jahodník velkoplodý (Fragaria –...

Jahodník velkoplodý (Fragaria – ananassa nebo Fragaria grandiflora)

Jahody se řadí mezi trvalé rostliny. Jahodník vytváří trs 20 až 30 cm vysoký s vytrvalým kořenovým systémem. Trs rostliny tvoří skupina srdéček s lístky. Hlavní část kořenů je v půdě v hloubce 20 až 30 cm. Mělké zakořeňování je pro nás indikátorem, že vrchní vrstva půdy má být vždy dostatečně zásobena množstvím vláhy a živin. Nadzemní části jahodníku –  listy a květní stvoly trvají jen jedno vegetační období, každým rokem se obnoví. Rostlina jahodníku vytváří šlahouny. Množství šlahounu závisí na odrůdových vlastnostech rostliny, růstových podmínkách a také na způsobu pěstování. V trsu z každého srdéčka vyrůstá jedno květenství, soubor květů na stonku, které nese obvykle 5 až 15 květů, přitom velikost květu je různá. Velikost plodů je odvislá od velikosti květů. Plod – jahoda je souplodí nažek na zdužnatělém květním lůžku rostoucí na jahodníku. Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod. Jahoda se řadí mezi drobné ovoce. Období kvetení u jahodníku je významné s ohledem na dobu sklizně a také nebezpečí jarních mrazíků a období chladna, kdy nelétá hmyz nebo také sucha. Jahodníky rozdělujeme na raně kvetoucí, středně raně kvetoucí, pozdně kvetoucí. Podle doby sklizně jsou rozdělovány odrůdy jahodníku velkoplodého na:

Jedno plodící odrůdy, které dávají jednu nebo dvě sklizně do roka.

Stáleplodící: mezi odrůdy stáleplodících jahodníků se řadí odrůdy, které v podmínkách české republiky plodí dvakrát ročně.

Měsíční jahody jsou řazeny do druhu Fragaria vesca, nejedná se o jahodník velkoplodý. Pěstované kultivary plodí opakovaně menší plody nebo velmi mladé plody v nevelkém množství.

Jahodníky plodnici celý rok: tyto jahodníky dávají velkou úrodu také pouze v pozdním jaře a počátkem léta.

                                    


Pěstování

Jahodám vyhovují slunná místa s hlinitopísčitou půdou s dostatkem humusu a živin, neutrální až mírně kyselou půdní reakcí. Půdu můžeme provzdušnit pískem nebo rašelinou. Jeli půda těžší jahodník vysadíme na vyvýšený záhon. Záhon jahodníku by neměl být vystaven průvanu. Před jarní výsadbou leze záhon připravit tak, že do půdy vpravíme dobře odleželý hnůj nebo kvalitní kompost. Jestliže přípravu záhonů na podzim nestihneme, zapracováváme do půdy již jenom kompost, nikoliv hnůj a to 2 až 3 týdny před samotnou jarní výsadbou. Půdu odplevelíme a přidáme základní hnojiva. Vyhýbáme se hnojivům s obsahem chloru. Jahodníky vysazujeme na jaře nebo na podzim Nejvhodnějším termínem pro jarní výsadbu je duben až květen, v podzimní termín to je druhá půlka srpna do října. Letní výsadba jahod: je vhodné vytvořit jamku a nalít do ní vodu, nechat vsáknout. Vložit sazenice a zahrnout. Jahody nesmí být vysazeny ani mělce, ale také ne hluboko, srdíčko musí být v úrovni půdy, aby nevyhnívalo. Jahoda je plodina, u které lze využívat hrůbkování. Na hrůbky se vysazují jednořádky i dvouřádky. Výhoda hrůbkování  spočívá v tom, že je zde lepší zahřívání půdy, možnost optimálnější zásobení vodou, čistší plody jahod, snadnější zpracování půdy či odplevelení meziřadí. Pěstování na hrubcích zlepšuje osychání plodů po deštích a zálivce, snižuje pravděpodobnost a intenzitu napadení chorobami, jako je např. antraknóza.

Nároky na pěstování

Jahodníky sázíme do hloubky 10 až 20 cm. Vzrůstnosti odrůdy podřizujeme spon výsadby v řadě. U slabě rostoucích odrůd by vzdálenost rostlin v řádku měla být 20 cm, u středně rostoucích 30 cm, od bujně rostoucích až 40 cm. Řádky by měly být vzdálené od sebe 50 až 70 cm. Je nutno dbát na to, aby bylo možno rostliny ošetřovat, plevat, kypřit a sklízet.

Je vhodné vysazovat sazenice jahodníku na černou fólii, ta podle tloušťky a odolnosti k UV záření vydrží na záhoně 2 až 3 roky. Pod černou fólií se půda zahřívá a drží se pod ní vlhko. Aby se nám vláha pod fólii dostala, musíme provést při výsadbě sazenic výřez křížem otvor a do něj se sazenice vsadí. Výhodou fólie je také to, že pod ní nerostou mechy. Použijete-li však netkanou textilií, mech se může objevit. Netkaná textilie je propustná, účelem netkané textilie je hlavně chránit výsadbu před chladem – před přízemními mrazíky na jaře. Textilii můžeme také používat před některými škůdci.

Jahodníky je třeba pravidelně zalévat, zbavovat plevele. Jestliže nám listy jahodníku vadnou, nezaléváme během dne, ale až večer nebo brzy ráno. U jahodníků je rozhodující vydatná zálivka než časté pokropení, které zvlhčí listy, voda do půdy nepronikne. Suché a jiné skvrnité listy odstraňujeme průběžně.

Sklizeň

Jahody se sklízejí ručním sběrem. Hlavní období sklizně, nejčastěji červnu až červenci. Sklizené jahody mají svěží červenou barvu. Sběr jahod je vhodný provádět dopoledne, jsou již oschlé, ale současně stále lehce podchlazené, čímž jsou udržované déle v čerstvém stavu. Plody sbíráme probírkou denně. Na záhoně nenecháváme nahnilé, nebo jinak poškozené plody, podporovali bychom šíření houbových chorob, které mnohdy znehodnotí celou úrodu.

Choroby

Květopas jahodníkový: Přezimující brouci začínají na jahodnících obvykle v druhé polovině května klást vajíčka. Vajíčka kladou po jednom do květních poupat jahod, nakusují květní stopky poupat. Larvy se vyvíjejí a kuklí ve spadlých zaschlých poupatech.

Plíseň šedá: je nejškodlivějším onemocněním jahodníku. Napadá plody ve všech fázích vývoje rostliny – řapíky listů, stopky květů a květy. Napadené nezralé plody změknou a na čepelích listů jsou šedohnědé skvrny, které postupně nekrotizující. Ostatní napadené části rostlin se také zbarvuje šedohnědým povlakem.

Padlí jahodníkové: Na listech, stopkách květů, květech i plodech se objevují bílé nebo narůžovělé povlaky, často bývají napadeny čepele listů, které se svinují nahoru, vynikne narůžovělé zbarvení rubu listu. Plody přestávají růst, dochází k deformaci tvrdnou a nedozrávají. Napadány jsou především přehoustlé, bujně rostoucí přehnojené porosty.

Skvrnitost listů jahodníku (Antraknóza): Projevuje se na čepelích starších listů, může napadnout také řapíky a květní stopky. Vznikají drobné fialové skvrny, které se zvětšují, objevují se skvrny s bělavým nekrotickým středem, lemovaný fialovým okrajem. Počet skvrn se postupně zvyšuje, skvrny se spojují, deformují se a postupně zasýchají. Na květních stoncích se projevuje tmavě hnědými skvrnami. Patogen působí i hnilobu a mumifikaci plodů po sklizni. Houba napadá všechny části rostliny, způsobuje nekrózy kořene, kořenového krčku, listového řapíku a čepele. Celá rostlina během krátké doby vadne a odumře.

Phytophthorova (krčková) hniloba: Náhle vadnutí a zasychání starších a postupně i mladších listů. Příčinou vadnutí a zasychání je poškození kořenů, které postupuje od krčku rostlinky směrem dolů. Plody nerostou, postupně hnědnou a zasychají. Poškození se projevuje především u starších porostů. Této chorobě napomáhá pěstování jahodníků v těžších a vlhčích stanovištích, šíří se především za deštivého a teplého počasí.

Roztočík jahodníkový: Roztočík vypadá jako miniaturní pavouček. Žije na jahodníku mezi chloupky na stonku, v mladých ještě nerozvinutých listech a u báze květů.

Roztočík škodí tak, že napadá srdíčka mladých listů. Na listech jahodníku způsobuje kadeření listů, a to hlavně lístků uvnitř rostliny – růžice. Nové lístky jsou pokroucené a zdeformované.  Přezimuje ve stádiu dospělce, který se ukrývá v srdíčku jahodníku. Na jaře kladou samice na rašící listy vajíčka, z kterých se líhnou larvy. Rostlina jahodníku uhyne do dvou až tří let. Roztočík se rozšiřuje sadbou.

Lalokonosec: Sadbou jahod se mohou šířit i poměrně velcí brouci lalokonosci. Na základě žijí skrytě a rostliny poškozují žírem hlavně v noci. Velké škody působí také bělavé beznohé larvy s výraznou tmavou hlavou, ožírají kořeny a podzemní orgány, hlízy, oddenky.  U jahod vyžírají dospělci i larvy chodbičky ve zkrácených lodyhách pod srdéčky. Brouka přes den neuvidíme, vylézá jen v noci.

Pěstování převislých jahod v truhlíku

Čerstvé plody jahod si v dnešní době můžeme vypěstovat v nádobách na balkoně či terase. Pro výsadbu používáme převislé odrůdy, které jsou vhodné pro pěstování v nádobách. Keříky těchto odrůd navíc mohou být i dekorativní. Jde o rostliny stále plodící, které kvetou v podstatě od jara do podzimu. Jahody pěstujeme v co největších nádob. Čím větší nádoba, tím déle vydrží půda vlhká, a navíc má rostlina dostatek prostoru pro zakořenění. Důležitá je zde pravidelná a vydatná zálivka, a to hlavně v období mezi květnem a dozrávání plodů, ( vhodné je použít samozavlažovací truhlíky)

Pro jahody v truhlíku je důležitá ochrana před zimou. Květináče a truhlíky žádnou ochranu před mrazem kořenům rostlin neposkytují. Velmi snadno vymrzají a je potřeba je tedy před mrazem důkladně chránit.

Na zimu jahodníky i s truhlíkem dáme do pařeniště. Nezapomeneme před zimou ostříhat všechny šlahouny. Jestliže pěstujeme jahody v plastových samozavlažovacích truhlících, doporučuje se je schovat, protože plastový truhlík uvnitř s vodou by mohl vlivem mrazu popraskat. Vhodné pro přezimování jahodníků je přesadit jahody do záhonů, kde přečkají zimu, nebo lze vyndat vložku se zeminou a rostlinami a přezimujeme ji zvlášť pečlivě zabalenou. Také na terasách a nekrytý balkonech květináče pečlivě zabalíme do izolační vrstvy. Využíváme to, co doma máme – bublinkovou fólii, staré deky i karton. Důležité je květináč opravdu dobře zabalit, aby mráz nepronikl přes izolační vrstvu, nezapomínáme jahodníky zakrýt i ze shora. Použít můžeme vrstvu slámy, chvojí nebo bílou textilií. Jahody přes zimu nepotřebují světlo, takže jim úplné zakrytí nebude vadit. Je důležité nezapomínat na mírnou zálivku.

Zajímavosti

Jahoda není bobule, ačkoliv je často za bobuli nebo plod považována. U jahodníku jde o zbytnělé květní lůžku. Vlastní plody jsou malá zelená zrníčka na červeném sloupci. Na jedné jahodě můžeme napočítat až 200 semínek. Jahodník je rostlina z čeledi růžovitých, patří tak do stejné rostlinné rodiny jako růže. Jahoda obsahuje hořčík, síru, vápník, Bor, fluor, kobalt či molybden. Jahody jsou také výrazným zdrojem tekutin, protože plody jsou tvořeny z 87 % z vody. Obsahují malý podíl přírodních cukrů. Podporují metabolismus, působí proti vzniku močových a žlučových kamenů, snižují nachlazení, pomáhají při léčbě chorob srdce. Jahody a alergie: Kyseliny obsažené v jahodě jí dodávají typickou chuť a vůni, jedná se o kyselinu jablečnou, citronovou, chininovou, šťavelovou a salicylovou.

Jahody nemyjeme pod tekoucí vodou, jejich aroma se sníží až o polovinu. Na chvíli je namočíme do mísy s vodou, necháme okapat.

Jahody se konzumují jak syrové, tak i tepelně upravené. Často se zavařují do kompotů, využívají se pro výrobu moštů. Jahody se také často používají jako dekorační doplněk pro míchané nápoje.

Galerie

Mohlo by se vám také líbit

Okurka salátová (Cucumis sativus)

Okurka salátová (Cucumis sativus)

Okurka je jednoletá rostlina s rozvětvenou poléhavou až několik metrů dlouhou lodyhou. Má citlivý kořenový systém, který proniká jen mělce do půdy, a proto je choulostivá na nedostatek tepla, vláhy a živin v půdě. Podle způsobu zpracování...

číst více
Celer Bulvový (Apium graveolens var. rapaceum)

Celer Bulvový (Apium graveolens var. rapaceum)

Dvouletá rostlina pěstovaná jako Jednoletka, ze které se zpracovává jedlý kořen. Otužilá plodina, obsahové látky v celeru bulvovém jsou významným zdroj draslíku a v menší míře také vitamínů C. Společným předkem celeru bulvového, řapíkového i...

číst více
Květák (Brassica oleracea ale var. Botrytis)

Květák (Brassica oleracea ale var. Botrytis)

Jednoletá nebo víceletá rostlina, ze které se sklízí nevyzrálá květenství. Tvoří silně zdužnatělé růžice, jeho bílého květenství je složeného z krátký nahuštěných výhonu s nerozvinutými poupaty. Během vývoje se růžice postupně rozbíhají, výhony se...

číst více

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *